14 dní s lidmi co žijí svůj sen

Jak někteří víte, letos o prázdninách jsem byla na dvou letních turnusech, třetí a pátý GeekCampu, tábora s YouTubery. Na pátý jsem se dostala díky tomu že jsem tam jela jako ,,reportérka" takže... už to nebudu dále protahovat a přeji příjemné čtení.

  Jsem ráda že jsem se mohla dostat na oba turnusy. Do nedávna jsem si myslela že jsou prakticky všechny turnusy stejné, ale nejsou. Takže, tohle bude takové malé porovnání těchto dvou turnusů.
  Na obou jsem poznala spoustu skvělých lidí, setkala se s přáteli které jsem poznala na předchozích GC, a znovu mola trávit týden se svými oblíbenci. Na 3 turnuse jsem byla v týmu u Patrika Horyny a na 5. turnuse jsem byla v týmu u Luboš je celkem fajn... jo, byl fajn.
  Celý tábor se nesl ve znamení Hollywoodu, čemuž odpovídali i videa a různé soutěže.




Tento článek bude hlavně o pátém turnusu.

Neděle 6. srpna

  Po příjezdu k hotelu to bylo jako vždy, na recepci kde sedí hlavní vedoucí Terka a říká nám čísla našeho pokoje. A někdy se dostávají táborové náramky nebo check listy, za jejichž vyplnění na konci tábora vylosovaní můžou získat skvělé ceny.
  Večer jsme se rozdělili do týmů. Bylo celkem 7 týmů (na 3 turnuse bylo týmů osm):
Náš tým: Jsme celkem ztraceni
Tým Martina Roty: Kde mám svoji nohu
         Ludia: MMI
         LadyZika: Trblietky
         PJAY: Spálené lentilky
         Porty s Denčou: Banáni
         Ondaje: Hollylego
Na GC bylo ale YouTuberů více.
  Po prvním nástupu jsme se seznámili s holkami na pokoji, a zjistili jsme že Eliška je z Čáslavi. Jak je jen ten svět malý, a byla jsem na praxi v práci její mamky... 

Pondělí 7. sprna
              dopoledne:
  Dopolední program byli různá stanoviště. S různými úkoly. Nejvíce mě bavili "Spojlery", šlo o to že na papírkách byla napsaná slova, která měla později dát dohromady dát nějakou větu podle které jsme měli přijít na název filmu.
             odpoledne:
  Byli volné aktivity. Mohli jsme si povídat s YouTubery, jen tak ležet, hrát nějaké hry, nebo ochutnávat Relaxi. A museli jsme být venku.
              večer:
Se promítalo letí Cinetube.

Ochutnávka Relaxů

Vybíjená


Úterý 8. srpna
             dopoledne:
  Probíhaly šifry. Díky tomu že jsem byla již na 3. turnusu tak jsem se nemohla aktivně zapojit do soutěže s mým týmem. Ale bylo nás více, kteří už byli na jiném turnusu, a tak z nás seskládali ,,Alfa TEAM" ale my jsme si říkali Zbytky.
            odpoledne:
  Dozvěděli jsme se téma videa a to ,,trailer" tak jsme si posedali do kroužku venku pod stromem a přemýšleli. Náš nejmladší člen týmu Jiříček se však začal nudit a chytal kobylky. Vysloužil si tím přezdívku ,,Lovec kobylek" a toto nás provázelo celým týdnem. A z tohoto ,,lovení" se pak stala zábava na celé odpoledne. Naštěstí jsme se stačili domluvit na tom co vlastně natočíme. Vybrali jsme si horror.
             večer:
  Jak už bývá zvykem, byla diskotéka.

Lovec kobylek Jiříček

Špeh Marek od týmu Lady Ziky


Středa 9. srpna
             dopoledne:
  Začali jsme natáčet videa. Škoda že to naše video není na YT, fakt se nám moc povedlo.
             odpoledne:
  Vodní stanoviště. Například kvíz, kde tě za nesprávnou odpověď polili vodou, hry s vodními pistolemi a podobně.
              večer:
  Byl úplně volný program.

Luboš líčí ,,přízraky"

Hlavní duch mrtvé Bára.


Čtvrtek 10. srpna
                 dopoledne:
  Byli různé štafetové závody a poté focení týmů.
                 odpoledne:
  Dotáčeli jsme poslední scénky do našeho videa. Ve videu jsem si zahrála i já. Podivnou až zlou vedoucí dětského tábora.
                večer:
  Táborák a zároveň stezka odvahy, na kterou jsem nešla... ano jsem strašpytel.

Luboš v akci


Pátek 11. stpna
             dopoledne:
  Probíhali tzv. Rivalové.   Tím se rozdělil na určitá stanoviště, např. Nerf přestřelka, Just Dance, Buzz (vědomostní hra), Time's UP a dlaší.
              odpoledne:
  Vodní hry. Kdy nám televize TV Tity přivezla spousty vodních balónků, a podobných vodních her. Včetně vodní skluzavky.
              večer:
  Trhy... nanihž je jedinečná možnost si vydělat RealGeek Many. Které platí pouze v rámci tábora. Za REM si můžeš koupit různé sladkosti v baru či dokonce nějaký merch.
  Vydělat si můžeš čímkoli tě prakticky napadne. Čím více originálnější nápad máš, tím více RGM vyděláš. Já jsem s kamarádkou tetovala. A taky jsme si vydělali dost byť těchto stánků tam bylo více.

Sobota 12. srpna
                dopoledne:
  Turnaje. Přiznám se že už si nepamatuji v čem. :D Poslední šance nahnat body do celotáborové soutěže.
               odpoledne:
  Nastalo dlouho očekávané promítaní táborových videí! Po menší pauze nás čekalo vyhlášení celotáborové soutěže. Naše video se v obou hlasování od táborníků i od vedoucí a youtuberů umístilo na prvních místech! Za což jsme byli strašně rádi. A i když jsme nahnali tolik bodů, k vítězství nám to nepomohlo. Skončili jsme na krásném místě!
                večer: 
  Poslední nástup, kde jsme dostali čísla (ti co jeli domů vlakem) a zkoušeli jsme se spočítat, a také se promítlo vide od Ajka!
  Diskotéka na rozloučenou a uzavření letní GeekCamp turnusů!

  V neděli 13. srpna nás čekalo loučení a odjezd zpět domů....

----

Teď něco málo o příhodách z 3. turnusu.

Vedoucí Marek nám chodil na dobrou noc vyprávět pohádky.
Jeden celý polední klid jsme s Luckou strávili s Martinem (Atim) a fotili jsme. Marťas mi pak propůjčil i nějaké jeho objektivy, se kterýma jsem si mohla vyzkoušet něco vyfotit... takže, nejlepší polední klid!



Takže moc děkuji všem se kterými jsem mohla být a strávit s nimi ten nejhezčí čas léta!
A díky patří také skvělým vedoucím! 



PS: Omlouvám se že to vyšlo až teď... ale nemohla jsem se  k tomu zaboha dostat... a taky se blíží Podzimní GC, tak aby jste věděli na co se třeba můžete těšit!


Writing Girl 









Po čtyřech měsících...

Už dlouho nevyšel článek že? Hm... už bych to mohla napravit. 
  Zdravím vás, po delší době na svém blogu, za tu dobu co jsem nic nenapsala se toho změnilo hodně. A je to vlastně i důvod proč nic nevyšlo. Hlavním důvodem je Phoenix, momentálně čtyř měsíční štěně BŠO (Bílí Švýcarský Ovčák), kterého jsem si na začátku května přivezla domů. A o něm dnes bude celý článek.

  Ale hezky od začátku...
 Ještě před tím než jsem si pořídila BŠO, jsem byla pevně rozhodnutá že si pořídím černého labradora. Takže mi rodiče kupovali různé knížky, časopisy o tomto plemeni. Já už se začala dívat po inzerátech, vymýšlela jména. Ale pak? V televizi běžel nějaký pořad (už nevím jméno), kde mluvili zrovna o BŠO, a mě se to plemeno tolik zalíbilo že jsem si ho hned šla vygooglit. Našla jsem si klubovou stránku a přečetla si standart, zdravotní stav plemene, prohlížela jsem si fotky... a jak se říká, byla to láska na první pohled. Takže, z úplně černého psa jsem chtěla najednou čistě bílého.
  Přidala jsem se i na facebooku do skupiny, a našla si také pár profilů na Instagramu. Ozývala jsem se na různé inzeráty, ale marně... pokaždé mi přišla stejná odpověď, a to že už žádné štěňátko není volné.
  Střašně se mi zalíbil jeden pes na instagramu, jmenuje se Falco a tak jsem napsala jeho majiteli do directu odkud pejska má. Dozvěděla jsem se že je to pejsek bez PP (já chtěla psa s PP), ale dal mi kontakt na jednu paní která štěňátka volná má. A tak jsem neváhala a hned ji napsala. Vyptávala se mě na různé otázky, seznamovali jsme se... až jsme se dostali k výběru z jakého vrhu si pejska vezmu. Více se mi líbil vrh P, a tak jsme se domluvili že mi předběžně pejska zarezervuje.
  Po několika týdnech jsme se domluvili na návštěvě, a že si tedy nějakého pejska vyberu. Strašně jsem se těšila! Můj první pes!
  6. 5. 2017... den D! Po příjezdu nás uvítal štěkot a kňučení. Za plotem pobíhalo spoustu bílých kuliček. Nejprve jsme si šli sednout dovnitř do obýváku, jen do jsme vešli všechny nás uchvátila stěna plná pohárů a medailí. Když se chovatelka dozvěděla vše co potřebovala, nastala ta chvíle, výběr štěněte. Dostala jsem na výběr ze tří kluků. Dva si hráli spolu ale jeden za mnou furt chodil, byl to takový bambula. Když ty dva na něj běželi, nechal si skoro všechno líbit. A já už věděla že to bude on! Měl černý oboječek. Domluvili jsme se také kdy si ho odvezeme domů.



Phoenix King z Ranče Montara


  Byla jsem úplně nadšená! Už jsem jen odpočítávala dny, kdy si to malé stvoření přivezu domů.
Dne 14. 5. jsme si pro něj opravdu jeli. Já jsem stále nemohla uvěřit tomu že opravdu bude můj! Že budu mít psa! Po vyřízení potřebného papírování, jsme si pro něho šli. Hledali jsme po podle tetovacího čísla. Když jsme ho našli vzali jsme si ho dovnitř, kde jsme ještě nějakou chvíli pobyli aby si na nás více zvykl. 
 Dvou hodinovou cestu domů zvládl bravurně. Skoro celou ji prospal, dělali jsme pravidelné zastávky aby se doběhl vyčůrat a napil se. 


Díky tomu že jsme měli ve škole zrovna 14. denní praxe, jsem s ním mohla být doma. Ale můžu vám říct že ten první týden jsme se skoro nevyspali. Hodně plakal, a je uřvaný do teď. 



  
  Za nedlouho se mu také postavilo jedno ouško. Už ho máme doma skoro 3 měsíce. Ani mi to tak nepřijde, přijde mi že je tu s námi od začátku. 

  Od toho dne, co jsme si ho přivezli domů... se nám všem změnil život!






CeekCamp Velikonoce 2017

  Do teď si pamatuji, jak jsem na GeekCamp vůbec narazila. Jaký to byl šok, když jsem zjistila že byl v Chotěboři a další krásné pocity spojené s tím. Díky Atiho táborovém videu (odkaz na něj ZDE). 
      Ale o mém prvním GeekCampu někdy příště.
  Středa 12. 4. 2017 jsem se s ještě neznámými lidmi vydala do Beskyd, kam se tábor přesunul. Jeli jsem zhruba 4 hodiny z prahy do Ostravy a poté ještě kousek autobusem na místo konání tábora. Na místě jsme byli chvilku po osmé hodině. Zapsali si nás, řekli nám kde máme pokoj (já byla na 207.) a táborový náramek.  Po ubytování jsme šli na večeři, a následně na 1 nástup. Kde jsme byli poučeni o bezpečnosti, dozvěděli jsme se téma tábora, které bylo POSTAPOkaliptický svět, také denní režim a řád tábora. A pak přišla chvíle na kterou jsme čekali asi nejvíc... rozdělení do týmů. Týmů bylo osm. Ati (Emojis) , Vidrail (To je jedno) , Ondaje (Raketky), Čmelák (Nátěrová hmota), Bendr (Gengstapo), Kea (Di- em... teda Zápalky), Natyla (ToxikodoNatyStar), která přijela místo Ludia a Stejk (Mrtvelové). YouTuberů tam ve finále bylo ještě víc, protože se přijel podívat Lukefry, VláďaVideos a další. Já byla přiřazená k Atimu! Ke kterému jsem chtěla.
  Poté jsme si našli klidné místečko (v našem případě to byla jídelna) abychom se seznámili mezi sebou, rozdali si čísla, kvůli počítání, a vymysleli názvu týmu a pokřik. Padlo několik návrhů na název, už si je ani všechny nepamatuji, ale vybrali jsme si Emojis. A důvodem bylo to, že každý jsme jiný. A pokřik: ,,Co je vám do toho? Sorry jako...". Přišlo mi však zvláštní, že se nedělala vlajka týmu. A pak přišla večerka a šli jsme všichni spát.


   

   Čtvrtek 13. 4.
  Po snídani byl první nástup, kde jsme se seznámili s názvy ostatních týmů a jejich pokřiky. Rozdali se první bodíky do táborové soutěže a také za počítání. Poté jsme s týmem chodili po různých stanovištích a plnili úkoly které byli později bodované. Jedním z takových úkolů bylo třeba házení tužky na zvířátka (vyrobená z papíru, představující potravu), kvíz o přežití a nebo třeba něco jako uhodni slovo na papírku? Nevím jak se to přesně jmenovalo, před tímto stanovištěm jsme měli chvilku času. A tak jsme si sedli do kroužku a hráli seznamovací hry. A také jsme vyráběli pro našeho YouTubera (Atiho) tričko, které mělo zastrašit.
To je tak, když už to čekání přestalo Martina (Atiho) bavit...
  Odpoledne bylo vyhlášení vítězů u daného stanoviště a přidělení bodů. Podle umístění jsme také získali možnost výběru věci, postavy a hlášky která musela být použita v táborovém videu, které se natáčelo. Naše věc byla energy drink Fakeer (zelený), jako postavu jsme měli crazy cat laddy a jako hlášku: ,,Hele... jednorožec.". Náplní programu bylo vymyslet si provedení, scénář a obsazení videa a popřípadě začít natáčet. Není nic jednoduchého to vymyslet. Ale nakonec se nám to povedlo. A díky tmu že jsme měli ještě čas šli jsme natočit scény s šílenou kočičí ženou.

 
  Jako večerní program byla diskotéka. Která byla doprovázená různými soutěžemi. A nesmělo se zapomenout ani na ploužáky.
    Pátek 14.3. 
  Dopoledne jsme měli ještě čas na natáčení našeho táborového videa. Takže proběhlo jedno velké převlékání a líčení. Já byla něco jako zombie. Holky od nás z týmu, co nás líčili odvedly skvělou práci. A vlastně během tohoto vznikla i moje přezdívka... která se s mnou táhla pak celý tábor. ,,Paní učitelka" a jak to vzniklo? Okolo našeho hotelu procházela skupinka důchodců. My už byli namaskovaní a čekali až budeme natáčet. Zeptali se nás co tam děláme. My jim odpověděli že jsme na táboře. Znovu si nás prohlédli z blízka. A jedna paní řekla: ,,Bože... jak jste zmalovaní." poté procházela kolem mě a podívala se na mě, ,,I ta paní učitelka..." když odešli, následoval velký výbuch smíchu. A tak nějak se to chytlo.


Poslední přeživší
Martin v akci. :D 
Hledání vody
Během natáčení nás vyrušila slepice... jednomu pánovi který tam dělal údržbáře utekla slepice. A tak nás poprosil zdali bychom mu ji nepomohli chytit. Na výzvu jsme přistoupili a nakonec se mi ji podařilo chytit. Jenomže uběhla nějaká chvíle a ta samá slepice byla opět mimo zahradu... nakonec se zjistilo že je tam díra takže ji nemělo cenu ani chytat... 
  Jako odpolední program bylo připraveno tzv. klání dvou týmů. My jsme byli proti týmu Gengstapo. Soutěžilo se v několika disciplínách. Riskuj a nebo třeba kapitánská vybíjená. Já byla kapitánka našeho týmu. Přišla řada na mě a jak jsem se vyhýbala a nebo chytala míč, špatně jsem si šlápla a namohla jsem si můj již delší dobu zraněný kotník. Takže jsem do konce tábora pajdala. A mnoho dalších úkolů. A mezitím jsme se ještě v týmech fotili. 
Nejlepší tým Emojis!
Nejlepší vedoucí Anička s Marťasem


  Večer bylo vyhlášení vítězů týmových klání. A poté jsme se přemístili k táboráku. Pro odvážnější z nás byla připravena i stezka odvahy. A protože jsem posera, tak jsem tam nešla a zůstala u ohně. U táboráku se zpívalo a celkově byla příjemná atmosféra. Největší sranda byla když přišli všichni YouTubeři a začali zpívat českou hymnu. Nejvíc však bylo slyšet Martina (Atiho). 
   Sobota 15.3.
  Dopoledne se opět konala týmová klání. Ale tentokrát byli všechny týmy proti všem. Takže každý tým měl svého zástupce na danou disciplínu. Díky svému poraněnému kotníku jsem nemohla dělat téměř nic. Tak jsem se rozhodla že budu fandit u Just Dance, kde jsme skončili 2.
  Odpoledne jsme si prakticky každý mohl dělat co chceme. Někdo se šel projít, někdo hrál vybíjenou, někdo basketball a také byla možnost jít fotit YouTuberský a RealGeekovský merch. A protože mě fotografování baví, neváhala jsem a šla jsem do toho. Nejhezčí fotografie mám na svém INSTAGRAMU.


  Večer byl program s YouTubery. A přišlo na řadu naše speciálně upravené tričko které mělo budit respekt. YouTubeři se měli převléknout do svého postapo kostýmu spolu s dalšími třemi pomocníky. A měli jsme za úkol, vymyslet příběh o tom jak se vlastně podařilo našemu YouTuberovi přežít apokalipsu, a také příběh k našemu tričku - proč má děsit a co symbolizuje. 
 Takže přišlo na řadu i maskování. Já osobně byla spokojena s výkony všech maskérů, Martina v těch soutěžích mezi YouTubery i když hned ta první nedopadla nejlíp, ne kvůli umístění ale spíš že se Martinovi udělalo nevolno a tak ho zaskočila Anička, ale nesmím zapomenout ani na tři vypravěče co se trička týkalo. 

Martin v postapo 
Naše speciálně upravené tričko
    Neděle 16.3. 
  Předposlední den si pro nás připravili vedoucí stanoviště které byla venku. Dostali jsme mapu s místy stanovišť. Stanoviště byli v podstatě různé šifry, které se luštili různým způsobem. A některé nebyli nejlehčí. Šifry byly vlastně kombinace různých písmenek, čísel, čárek a někde byly i tečky. A náš tým do nich počítal i s háčky. Takže nám jednou vyšlo ,,Počaší nič moč čo?" což se stalo další hláškou našeho týmu.
  Odpoledne bylo promítání táborových videí. Musím říct že jsme měli opravdu nejlepší video i když to tvrdí každý tým... ale s tímto videem jsem byla opravdu z těch všech co jsme kdy točila spokojená nejvíc. Video ale nikde veřejně zatím není.
  Večer proběhlo vyhlášení celo táborové soutěže a rozdání cen. Kterých letos nebylo málo. Plakáty, časopisy, trička a spoustu dalších. My jako Emojis jsme skončili 5. ale vůbec nám to nevadilo. I tak jsme získali dobré ceny. Ale hlavně nejlepší zážitky a nové přátelé!
Výsledný graf
   Pondělí 17.3. - odjezd domů, loučení....
  Poslední den tábora... poslední nástup. Všichni jsme se loučili a děkovali Martinovi za to že s námi trávil tolik času, jak skvěle sestříhal video... a také vedoucí Aničce že se o nás hezky starala a hrála s námi různé hry. Nesmělo chybět ani dlouhé obětí... nevím jak u ostatních ale. Tohle.... byl jeden z nejlepších GeekCampů na kterých jsem kdy byla. A bohužel... to vypadá že to byl i můj poslední Velikonoční... protože mi nuž bude příští rok touhle dobou 18. o to těžší loučení bylo, i když už teď vím že se s některými setkám i v létě či mimo tábor. Takže ještě jednou děkuju všem Emojis!
  Cesta domů se u mě neobešla bez slz.

 A to je pro tento článek vše. Mám rozepsané ještě články z koncertů které určitě také vyjdou. Děkuji všem za přečtení!

Writing Girl